Montánní památky v okolí Hory Sv. Šebestiána

RNDr. Jaromír Tvrdý (GP Karlovy Vary)

V okolí krušnohorské obce Hory Sv. Šebestiána se dochovala řada pozůstatků hornické činnosti. Obzvláště zajímavá jsou zavalená ústí důlních děl, drobné odvaly a pinkové tahy na Císařském pásmu (Kaiserzug) mezí Horou Sv. Šebestiána a Novou Vsí, další objekty jsou soustředěny na horním toku Chomutovky severně od obce. V příspěvku se doporučuje využití těchto památek jako turistického cíle a zabezpečení jejich příslušné ochrany.

Úvod

Hora Sv. Šebestiána leží ve východní části Krušných hor, přibližně 13 km sz. od Chomutova a 15 km severně od Kadaně. Okolí má charakter vysoko položené plošiny o průměrné nadmořské výšce kolem 840 m. Členitost rovinatého reliéfu se zvětšuje směrem k Nové Vsi na jihu a Bezručově údolí na jihovýchodě. Terén je často silně podmáčený a s četnými rašeliništi. Rozsáhlé přírodní rezervace (NPR/PR) Novodomské a Polské rašeliniště západně a severně od obce jsou významnou evropskou lokalitou a součástí ptačí oblasti Novodomské rašeliniště-Kovářská systému Natura 2000; celá oblast leží v CHOPAV Krušné Hory [3].

Obr 1 (vlevo). Projevy důlní činnosti v okolí Hory Sv. Šebestiána [4]. Vyznačena jsou poddolovaná území plošná a bodová (čtverečky), ústí důlních děl (křížky) a deponie (trojúhelníčky). - Obr. 2 (vpravo). Mapa starých hornických prací v okolí Hory Sv. Šebestiána.

Obr. 3. Magický zimní podvečer nad Císařským tahem (Foto J. Tvrdý).

Geologicky patří území do kateřinskohorské klenby, která je dílčí strukturou krušnohorského antiklinoria. Krystalinikum je budováno komplexem metamorfovaných mladoproterozoických až staropaleozoických hornin, mezi kterými převládají biotitické pararuly s vložkami amfibolitů a kvarcitů. Lokálně jsou tyto horniny pronikány variskými horninovými žilami (porfyrit, křemitý porfyr) a terciérními neovulkanity (olivinický leucitit). Celé území je překryto kvartérními uloženinami [1]. Podle nedoložených zpráv hledal rudy v okolí Hory Sv. Šebestiána už v roce 1384 královský bankéř a důlní podnikatel Jan Rotlev. Počátky rozsáhlejšího dolování jsou kladeny až do první poloviny 16. století. Doly byly v provozu až do konce 18. století a dílčí pokusy o těžbu přetrvaly až do století dvacátého. O jejich situaci a rozsahu svědčí četné odvaly, propady a pinkové tahy. Na rudních žilách byly dobývány stříbronosné olověné a měděné rudy, místy se vyskytovaly i rudy cínové. V podřadných množství jsou uváděny i kobalt, zinek, nikl, bismut a uranové minerály, k jejich zužitkování však nikdy nedošlo [2, 7].

Historie

Historie dolování je známá poměrně málo. Hlavním důvodem je nedostatek listinných dokladů – většina jich shořela roku 1811 při požáru přísečnické radnice a značná část byla zničena přímo v obce v květnu 1945. Uchovaly se pouze zprávy uložené v Jáchymovském horním archivu a několika jiných menších archivech [6, 7]. Na přelomu 13. a 14. století byla na obchodní cestě do Saska v sedle mezi Wolfsbergem (nyní Novoveský vrch, kóta 885 m) a Listenbergem (návrší zvané nyní Na Listu nebo U Radaru, 858 m) zřízena pohraniční stanice a celnice. Kolem ní vyrostla osada zvaná Passberg. Ta byla za husitských válek zcela zničena. Na jejím místě vznikla počátkem 16. století Hora Sv. Šebestiána, hornická obec v majetku pánů z Veitmíle (1497–1560). V letech 1571–1594 patřila Lobkovicům, kterým byla při rekatolizaci v r. 1594 zkonfiskována. Od té doby zůstala v držení koruny, od r. 1597 se statutem královského horního města [5, 6].

Obr. 4 (vlevo). Zabořené ústí Císařské štoly (Kaiserzugstollen). - Obr. 5 (vpravo). Odvaly šachet na Císařském tahu (Foto J. Tvrdý).

Podle záznamů v archivních materiálech a podle povrchových pozůstatků nebyla hornická činnost u Hory Sv. Šebestiána příliš rozsáhlá a svým významem se nemůže rovnat okolním lokalitám (Hora Sv. Kateřiny, Přísečnice). Těžba nedosahovala velkých hloubek, protože kvůli plochému a málo členitému terénu nebylo možné tehdejšími vodotěžnými stroji zvládat důlní vody. Po více než stoleté přestávce byly doly v první polovině 18. století znovu obnovovány a s malou intenzitou se jejich provoz udržoval až do počátku 19. století [6, 7]. Za poslední pokusy o obnovení těžby lze považovat geologický průzkum v 50. letech 20. století, jeho výsledky však nesplnily očekávání [9].

Situace důlních děl

Císařské pásmo. Největší význam měl žilný tah zvaný Císařské pásmo (Císařský couk, Kaiserzug) jižně od Hory Sv. Šebestiána. Doly na stříbro a kobalt zde byly v provozu až do konce 18. století. Vlastní Císařský tah má směr Z–V až SZ-JV a sestává z několika paralelních křemenných žil se sulfidy a kassiteritem. Důlními pracemi byly žíly sledovány na vzdálenost asi 1 600 m. Hloubku těžby odhadl Just [7] na minimálně 40–50 m, dnes zavalená štola byla v jeho době přístupná v délce 150 m. Jejich průběh prozrazuje situace starých odvalů, které jsou seřazeny v linii od ústí Císařské štoly (Kaiserzugstollen) nad severním cípem rybníka nad Novou Vsí až na severní svah Novoveského vrchu. Na odvalech jsou někdy patrná místa zavalených jam. Ty sloužily k těžbě, kdežto štola měla funkci odvodňovací [7]. Po zaboření štoly dochází k zadržování důlních vod a ve srážkově bohatších obdobích k jejímu přetoku z výše položených důlních děl. Obzvláště pozoruhodný je objekt na parcele 715 - na kruhovém odvalu o velikosti cca 20x25 m a výšce 4 m je zatopený propad o průměru 7 m a hloubce 2,5 m, hladina vody je přitom výše než okolní terén. Asi po 800 m se linie odvalů rozděluje a od okraje lesa jsou patrné tři tahy těsně vedle sebe. Tahy sestávají z těsně vedle sebe ležících prohlubní kruhového až eliptického tvaru, které mají hloubku 1–3 m a často jsou lemovány podkovovitými až kruhovými obvaly. Propadliny jsou místy propojeny do souvislých příkopových dobývek, v současnosti již velmi zašlých. Kolmo na Císařské pásmo byla hnána Hluboká štola (Tiefenstollen), která už v roce 1568 měla délku přes 2 km (1 000 láter). Štola nejspíše podfárala i důl Grummerpach (Grummerpachfundgrub, předtím zvaný též Dar Boží - Gottesgab), který se nacházel cca 200 m sz. od jejího ústí. V tomto případě šlo nejspíše o úklonnou šachtu, některé zdroje hovoří i o štole. Ústí tohoto díla dnes není v terénu patrné, místo se však vyznačuje dvojicí pod sebou situovaných přísvahových odvalů. U rozcestí na jižním okraji býv. střelnice (cca 350 m jz. od kóty 850 m, tj. severně od záp. konce Císařského tahu) je v hustém smrkovém lese skupina několika drobných odvalů. V haldovině převládají amfibolity. Na základě nálezu úlomků tmavozelené strusky se zapečeným dřevěným uhlím se domnívá Just [7], že by mohlo jít o staré práce na železo [7]. Jižně od ústí Císařské štoly ležel starší Leonardův stříbrný důl (Leonhardi-Silberzeche), který byl počátkem 19. století na několik let obnoven (nejspíše s nevalným výsledkem). Byl situován poblíž hráze rybníčka severně od Nové Vsi a dnes po něm není ani památky.

Obr. 6. Odval na parcele 715 na Císařském tahu toku se zatopeným propadem (Foto J. Tvrdý).

Obr. 7. Zatopený propad na odvalu na parcele 715 v zimě (Foto J. Tvrdý).

Obr. 8 (vlevo). Severní pinkové pásmo v západním pokračování Císařského tahu. - Obr. 9 (vpravo). Výrazná pinka s obvalem v západním pokračování Císařského tahu (Foto J. Tvrdý).

Území severně od Hory Sv. Šebestiána. Při severním okraji Hory Sv. Šebestiána ležel obecní důl Leopold (Leopoldi-Gemeindzeche) se stejnojmennou štolou, kde byla v 17. století těžena stříbrná ruda. Štola ústila v malém opuštěném lůmku u domu č. p. 134. Kolem r. 1790 byla znovuotevřena a udržována v provozu asi 15 let. Místo bylo zcela aplanováno v souvislosti s modernizací silnice. Počátkem 19. století (1818–1825) byl obnoven provoz i na Matyášově štole (Matthäus-Stollen) západně od dolu Leopold. Štola ústila cca 20 m od silničního mostku. Malé rozměry odvalu svědčí o tom, že štola byla krátká a brzy opuštěná [7]. Dnes je místo ústí zašlé a v terénu málo patrné. Dále k S a SV byly na březích Chomutovky (dříve Velký Assigbach) raženy štoly Kníže Nebes (Himmelfürst) a Boží Požehnání (Segen Gottes). Štola Kníže Nebes na levém břehu byla údajně 300 láter (600–700 m) dlouhá a těžila několik žil. Přes potok proti ní ústila štola Boží Požehnání, u níž se dodnes zachoval drobný zatravněný odval rozdělený odvodňovacím zářezem. Z pravého břehu Chomutovky u zaniklého rybníka u býv. Saxova mlýna (Saxmühle) uvádí Just [7] drobný odval bez rudních minerálů, který nejspíše patří tzv. Leopoldistollen z přelomu 18. století (tzn. že by existovaly dvě Leopoldovy štoly). Na Malém Assigbachu (levostranný přítok Chomutovky) se těžil cín i stříbro v dole Palmbaum. Tomuto dolu patří nejspíše stopy po dolování u ústí do Chomutovky. Asi 100 m před mostkem u soutoku je těsně nad silnicí zavalené ústí štoly a pod silnicí odval a zbytky základů domku. Ve svahu nad silnicí je možno sledovat pinkový tah o délce cca 200 m. S tímto tahem ním souběžná je další linie na hřebeni od soutoku potoků. Pozůstatky jsou velmi zašlé a v terénu špatně patrné. Další projevy výše proti proudu Malého Assigbachu nejspíše souvisejí s barytovou žílou, která byla těžena v délce cca 200 m [7]. Největší je odval na levém břehu, odvaly na pravém břehu se spojovaly v téměř souvislou dobývku. Nyní zde lze dohledat několik propadů.

Obr. 10. Výrazná pinka s obvalem v západním pokračování Císařského tahu (Foto J. Tvrdý).

Zaniklé doly jižně až jihovýchodně od obce. Bez bližší lokalizace jsou stopy po důlní činnosti uváděny i z horního toku Křimovského potoka, z Mlýnského vrchu (Mühlberg, důl Pán nebes ze 17. století) a jihozápadně od Nové Vsi (důl Svatý Kříž/Heiliger Kreuz, štola Svaté Trojice/Heilige-Dreifaltigkeit-Stollen). Příležitostná těžba nevelkého rozsahu je dále uváděna z dolů Weitmühlfundgrube, Junkerzeche, Rotengrube a Überrück [6, 7, 8]. K těmto objektům se nedochovaly bližší údaje.

Tab. 1: Přehled poddolovaných území v okolí Hory Sv. Šebestiána podle ČGS-Geofond [4].

ID	Název	Druh
932	Nová Ves 1	bod
935	Hora Svatého Šebestiána	plocha
954	Stráž	bod
982	Menhartice	plocha
5302	Nová Ves 2	bod
5303	Nová Ves 3	bod
5304	Nová Ves 4	plocha

Obr. 11 (vlevo). Pinkové pásmo v západním pokračování Císařského tahu, v pozadí Hora Sv. Šebestiána. - Obr. 12 (vpravo). Dvojice odvalů dolu Grummerpach (Grummerpachfundgrub), zvaného též Dar Boží - Gottesgab (Foto J. Tvrdý).

Obr. 13, 14. Dva pohledy na týž travnatý odval štoly Boží Požehnání (Segen Gottes), který je proťatý odvodňovacím příkopem od zabořeného ústí (Foto J. Tvrdý).

Závěr

Terénní revize starých důlních děl byla provedena v rámci projektu ČGS-Geofond nazvaného Databáze hlavních důlních děl III. V okolí Hory Sv. Šebestiána bylo dokumentováno 58 objektů, z toho 47 důlních děl (25 již dříve evidovaných, 22 nových) a 11 deponií po hornické činnosti (nově evidované odvaly). Žádný z uvedených objektů není akutně rizikový pro životní prostředí či lidské zdraví, některé z nich lze však považovat za velmi významné z hlediska historicko-montanistického. V současné době, kdy po vstupu do volného evropského prostoru hledají příhraniční obce nové možnosti ekonomických aktivit, je jednou z cest zvýšení turistické atraktivity. Vhodné by mohly být například naučné stezky po montánních památkách, na kterých je možno poukázat i na ostatní zajímavosti v okolí. Na severním okruhu podél horního toku Chomutovky do Bezručova údolí zaujmou torza viaduktů zaniklé železniční trati v drsné horské přírodě. Jižní okruh přes Císařský tah by neměl opomenout smírčí kříže a památníky obětem pochodu smrti v Nové Vsi.

Tab. 2: Objekty významné z hlediska osvětově-turistického (vhodné pro zřízení naučné stezky) a historicko-montanistického (zasluhující zvláštní státní ochranu).

Název	Objekt
Císařský tah (Kaiserzug)	štola, šachty s odvaly, pinkové řady
Palmbaum	propady na žilném tahu
Boží Požehnání (Segen Gottes)	odval, zabořená štola
Grummerpach (Dar Boží – Gottesgab)	odvaly

Montánní památky v okolí Hory Sv. Šebestiána po staletí odolávaly veškerým vnějším vlivům a je malým zázrakem, že se dochovaly až dodnes. Samozřejmostí kulturní společnosti by měla být jejich důkladná evidence a vhodná ochrana. V dnešní uspěchané době totiž „není problém“ totální likvidace těžkou technikou během několika hodin.

Použité podklady

[1] Beneš K. (1953): Předběžná zpráva o komplexním geologickém mapování v širším okolí Hory Sv. Šebestiána v Krušných horách. - ÚÚG Praha (GF P005043).
[2] Breiter K. (1980): Studium minerálních paragenezí Hora Sv. Šebestiána a Hora Sv. Kateřiny. Diplomová práce. – PřFUK Praha (GF P031123).
[3] http://www.geoportal.cenia.cz/
[4] http://www.geofond.cz/mapsphere/
[5] http://www.sebestian.cz/
[6] Jangl L. (1959): Rešerše archivního materiálu pro lokalitu Hora Sv. Šebestiána. - ÚÚG Praha (GF P011248).
[7] Just J. (1959): Geologie a mineralogie ložiska Hora Sv. Šebestiána v Krušných horách. Diplomová práce. – PřFUK Praha (GF P010973).
[8] Kořan J. (1947): Mapa starých hornických prací v okolí Hory Sv. Šebestiána (GF KH-MA-A0297).
[9] Tichý K. (1960): Závěrečná zpráva Hora Sv. Šebestiána. Surovina: polymetalické rudy (Sn, Cu, Zn, Pb, Ag). - Geologický průzkum Praha (GF P012093).